(délka 3360 m, hloubka 1162m)

Iron Deep je jednoznačně náš největší objev a splněný sen několika generací našich speleologů působících ve vysokohorském krasu. Je to první a zatím jediná, českými speleology objevená jeskyně, překonávající svojí hloubkou magickou hranici 1000 m. Vchod se nachází pod SV stěnami Trešteni vrchu (1980 m. n. m.) ve výšce 1767 m v těžko přístupném a nepřehledném terénu. Vývěrovou oblast zde tvoří kaňon Mrtvice, vzdálený nejkratší čarou asi 2 km, a přilehlá dolina s osadou Mrtvo Duboko a nějníže položený vývěr Jame, nalézající se ve výšce 300 m. n. m. Objev jejího vchodu se odehrál v v roce 2011 po delším pátrání ve vápencovém moři trhlin, útesů plošin a propastí rozprostírajících se v této části Maganiku na sever od nejvyššího vrcholu Medjedji vrh. Výchozím bodem se nám tehdy staly skalní lávky vyvinuté na vrstevních plochách Trešteni vrchu, po kterých jsme postupovali do stále vzdálenějších míst. Naši pozornost přilákala i hluboká rokle uzavřená kolem dokola skalními srázy, do které ústily dvě soutěsky. Její dno pokryté firnem mnoho neslibovalo, ale za její uzáveřovou stěnou bylo vidět řadu propadů, které nás nakonec přivedli k hledanému cíli.

Vchod je třicetimetrová, denním světlem osvícená propast, ze které vede drobný průlez velikosti dveří k dalšímu stupni. Zde se původně slaňovalo mezi ledovcem a skálou v celé jeho délce, ale pravděpodobně díky zaplachtování vstupu vždy po konci expedice začal led odtávat, a dnes led více než z poloviny zmizel. Plachta měla za cíl zabránit sněhu, aby ucpal odbočku ze dna vysokou asi pouhé dva metry a zatím jedinou přístupovou cestu do hloubi jeskyně.

První část je, jak se dalo očekávat, výrazně vertikální a to především díky dvousetmetrové stupňovité propasti, jejíž dno končí v 350 m. Zde začíná další etapa představována především dlouhými meandry v tmavých vápencích téměř beze spádu, které jsou pouze v jednom místě přerušeny 80 m hlubokou kaskádou. Tato část ukrývá i pozoruhodné starší suché horizonty (Meandry Kajícníků) s bohatou výzdobou od krvavých sintrů, přes excentriky až po klastické krápníkové formy. Tato místa připomínají spodní části jeskyně Nyx s tím rozdílem, že zde jeskyně nekončí. Meandry Kajícníků byly v podstatě objeveny náhodou a ležely mimo hlavní pozornost, nicméně nás přivedly ke dvoum mladším aktivním větvím, které, a to je zajímavé, jsou protékány výrazně většími toky, než je ten, co je v hlavní kilometrové větvi. Jedna z nich, začínající propastí Vysokého vodopádu a prolezená v délce asi 100 m (zatím nezmapováno) sice končí sifonem, druhá, přesně na opačné straně starých meandrů (Propast za Staříky) zatím pokračuje. Meandry půdorysně zapadají do zlomu, který přibližně ve směru JZ – SV odděluje Trešteni vrch od kotliny na východ od něj a dá se předpokládat, že budou pokračovat v tomto směru i nadále.

Hlavní (resp. dnes nejhlubší) tah mezitím dospívá trv. Druhým meandrem až k padesátimetrové propasti, znamenající další přelom. Se změnou složení horniny se mění i charakter jeskyně, která od 500 m začíná rychleji nabírat hloubku  a meandry se střídají s kolmými stupni do 50 m.

Charakter vysokých chodeb, rozšiřujících se kdesi v horních etážích a průchozích většinou po dně se v podstatě nemění, tu a tam se objeví drobný přítok a to až do 750 m. Dosavadní monotónní postup zde přerušuje opět výrazná subvertikální tektonika a na ní vzniklá více než 100 m hluboká propast.

Následují bílé kaskády s obřími hrnci široké tak, že se již nedají slézat rozporem, ale téměř každý sebemenší stupeň se musí slaňovat. Poté se voda částečně ztrácí a poslední úsek do kilometru odpočítávají 15 – 20 m stupně obřího schodiště, kterými se člověk dostane k ústí propasti Hastrmanovo oko. Celá jeskyně se zde smrskne do necelých 40 m hluboké a několik málo m široké roury pohlcující dva drobné aktivy. Jestliže je úsek Bílých kaskád za povodně nebezpečný platí to o tomto místě dvojnásob, jak svědčí i přetrhaná lana, která zde byla ponechána přes rok.

Tyto části již směřují souběžně s kaňonem (připližně SZ – JV) a za Hastrmanem se potok propadá do propastí puklinovitého rázu, z nichž první se dá přetraverzovat a druhou se dá slanit mimo vodu do 40 m dómu, kde se opět přidávají další menší toky. Zde začíná vykroužený říční horizont s povlakem sedimetů a s prvními známkami krápníkové výzdoby zachovávající stejný JV směr. Avšak voda se po pár desítkách metrů opět prohlodává po přímé tektonice a po nevelkých kaskádách směřuje šikmo dolů. Zde se také ztrácí velice chladný a silný průvan (teplota v jeskyni je 3°C), který jsme sledovali celou jeskyní, a na další, tentokrát teplejší, člověk narazí až po slanění dalších 40 m v nevelkých prostorách, potažených tlustým filmem suchého tmavého bahna. Zde jsme dospěli do nejnižšího místa jeskyně, kde voda odtéká do úzkých trhlin. Průvan, vanoucí z nitra masívu z polozavaleného horizontu však prochází úzkým průlezem s jezírkem do horizontální chodby založené na zlomu, a nápadně připomínající např. koridor v rakouské jeskyni Loferer Schacht. Chodbu širokou více metrů a mnohdy desítky metrů vysokou se závaly na dně jsme prošli v délce přes 260 m do míst, kde začíná strmě stoupat. Průvan je zde stejně silný a míří v podstatě nejkratší cestou ke kaňonu, který je vzdálen vzdušnou čarou 1500 m.

Jeskyně byla prozkoumána do dosavadních rozměrů poměrně rychle během tří expedic a to za účasti nevelkého počtu lidí. Vchod byl nalezen v půli expedice 2011 a během ní byla jeskyně objevena těsně pod hranici 500 m. V dalším roce jsme již, za pomoci bivaku nade dnem dvoustovky (-350 m) sestoupili až na kótu -1027 m a zároveň objevili meandry Kajícníků a větev za propastí Vysokého vodopádu. Také byla nalezena zkratka z Černých kaskád do Druhého meandru. Poslední expedice 2013 se odehrála ve zkráceném termínu 14 dnů a ještě v menším počtu lidí, kdy jsme navíc pro střídání většiny účastníků po týdnu nebyli schopni zůstat v jeskyni delší dobu. Díky tomu jsme se museli omezit v podstatě na dva kratší sestupy, během nichž jsme vybudovali bivak v 730 m a postoupili přes dalších 500 m kupředu do výše popsaných částí.

Dá se říct, že jeskyně Iron Deep se svojí zmapovanou délkou 3360 m a hloubkou 1162 m (55. na světě podle dostupných žebříčků) je poměrně zajímavou a rozmanitou jeskyní. Na její utváření má vliv jak tektonika ve směru JZ – SV, tak i tektonika, která je nejvíce znatelná na povrchu a na které je vytvořen i vlastní mrtvický kaňon a to SZ – JV, projevující se ve vzniku hlubokých vertikál a přímých horizontů. Naopak tmavé, hůře rozpustné vrstvy, nacházející se v hloubkách od cca 300 do 450 m způsobují vznik dlouhých meandrů téměř beze spádu.

Perspektiv je v současné době mnoho. Vedle tří směrů v nejhlubší části jeskyně a to ke kaňonu, souběžně s ním, směrem na Mrtvo Duboko a nejníže položený vývěr Jame a do nitra masívu se nabízí nová větev s aktivním tokem v meandrech Kajícníků. Z dosavadního průběhu se dá usuzovat, že tento tok poteče svojí vlastní cestou, aniž by se napojil do již objevených částí. V roce 2014 počítáme s další expedicí a zbudováním bivaku v koridoru v 1100 m.

Objevitelé Iron Deep: Václav Adamec, Vlastimil Bumbálek, Petr Čáslavský, Pavel Dvořák, Zdeněk Dvořák, Kryštof Hösl, Richard Matouš, Ladislav Pašek, Miloš Pavićević, Ivan Rous.

Související články: Česká tisícovka na Maganiku

                               Iron Deep pokračuje!