http://www.festivalrajbas.cz/ pro velky uspech se nakonec prednaska o IronDeep konala hned dvakrat. Diky vsem za ucast a podporu

Expedice IrondDeep 2014 získala cenu účastníků Speleofóra za nejvýznamnější objev členů ČSS v zahraničí, za nejlepší prezentaci (Richardovo perfektni akční video) a za nejlepší posterovou prezentaci (Petrova práce, díky). Díky všem za hlasy a velká gratulace všem účastníkům a podporovatelům expedice, jen tak dál a hloubš 😉

Vitezne video

Je hotové krátké video z poslední expedice do Černé Hory. Autorem je Bob z rudické ZO a shlédnout jej můžete zde: https://www.youtube.com/watch?v=vuXxG-ygyJs

Jakákoli podobnost tohoto příběhu s realitou a reálnými osobami je čistě náhodná

V den výroční schůze jsme se s Vaškem opět vypravili do Trojky. Na poslední akci se nám podařilo postoupit o kousek dál, tak jsme si říkali, že bude pěkné, objevit něco přímo na výročku.

Člověk míní, osud mění. Dopolední Harbechy jenom matně vystupují z mlhy, resp. z mlhy matných vzpomínek vystupují válcovité předměty poletující přibližně ve výši hlav zúčastněných a provádějící zvláštní manévr, kdy se znenadání převrátí vrchní, zúženou částí dolů. Tyto létající předměty UFO byly průhledné a velice rychle jim docházelo palivo, jakási čirá tekutina.

V podzemí se již situace začala rýsovat zřetelněji. Během čerpání sifonu jsme ještě jednou vylezli a navštívili partu na vedle ležícím závrtu č. 1. To už jsme se byli schopni dorozumět lámanou češtinou. A pak, poměrně pozdě, jsme vyrazili na konec, vyzbrojeni distem a kladívkem. Docela rychle jsme se promotali všemi úžinami a plazivkami a dostali se do nově objevené části. Zde jsem začal lézt neznámý komín, který však po deseti metrech přešel ve velice úzkou puklinu. Mezitím Venca slézal na dno. V tu chvíli se ozvala velká rána. S Vaškem se urval kus skály a tak poslední tři metry slezl volným pádem. První hodnocení situace bylo nevalné:

„Zdenále, jestli chceš něco dělat, tak hned, protože až si tělo uvědomí, že má něco s ramenem a kotníkam, tak bude zle…“

Normálně by se až tak moc nedělo, ale zde, úplně na konci jeskyně za hromadou plazivek, škvír, úžin a zalamováků to byl opravdu pech.  Jak jsme však během lezení komína a několika dalších minut zjistili, moc věcí na práci zde bohužel nebylo, neboť jeskyně skončila. Pouze na konci pukliny, kam odtéká voda při povodni, je možné těžit promytou drobnou suť a teoreticky by se zde dalo dostat do dalších volných pokračování. Odhodili jsme tedy kladívko, vzali disto a jali se pomalu sunout z díry ven.

Těsně před výstupem Václav přiznal, že situace není až tak kritická, když pravil: „Až vyprchá poslední promile, tak to bude špatný..“ Promilí měl po ranním setkání s mimozemskou civilizací Venca tolik, co sv. Václav dobrých skutků, a tak zde byla naděje, že se na povrch dostaneme včas. Ze vstupní skruže jsme vykoukli až dlouho po setmění.

Výroční schůzi jsme nestihli a objevy nepřinesli a nezmapovali ani metr. Proto plánujeme další návštěvu, abychom měli lepší představu o tom, kam jeskyně může vést. Již teď má značnou hloubku kolem 100 m, a tak předpokládáme, že bude směřovat do kdysi hlubokého Lažáneckého žlebu. Toť vše, mapu snad přineseme příště.

Ursus